(...) Komplikované téma hrdinky stojící na pomezí dětství a dospělosti v období holocaustu, je zpracováno s výraznou pohybovou invencí. Ale přináší i něco navíc. Protagonisty stál při zkouškách, a stojí jistě i při představeních hodně fyzických i psychických sil. Po pravdě řečeno, pro mě je to projekt, který jasně míří - jak svým tématem, tak provedením - na mezinárodní festivaly. Ale nejsem si jista, kdo z obyčejných diváků takový titul vyhledá. I když jistě stojí za vidění. (...)
Hlas Anne Frankové (Taneční aktuality)
(...) Koncepčně byl opus rozdělen na dvě části. V té první exhibovala pouze postava Anne, prostřednictvím úryvků z deníku vyprávěla svůj osud před násilným odvlečením do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu. Její roli ztvárnila právě Miřenka Čechová a skloubila v ní dokonale zkušenosti tanečnice, herečky, choreografky a mima. Ač byla po celou dobu na jevišti sama, dokázala prostor svým umem a charismatem plně ovládnout, připoutala na sebe pozornost diváků neuvěřitelným způsobem tak, že se ani nestačili začít nudit, což u většiny delších sólových partů nebývá větší problém. Dokázala totiž promlouvat celým tělem, výňatky z deníku doplňovala výstižným pohybem, výrazu a gestu nechyběla přesvědčivost, dokonale vystihla psychiku třináctileté dívky. (...)
Hlas Anne Frankové
Rozhovor Petra Boháče a Miřenky Čechové na rádiu Wave
Hlas Anne Frankové (Kultura a zážitky)
(...) První část je mistrovským sólovým výkonem Miřenky Čechové. Hrála (tančila – nevím, jaké sloveso by bylo přesnější) každým svalem svého těla. Přestože byla prvních několik minut otočená k divákovi zády, dokázala ho naprosto upoutat! Také dokonalá byla večeře šesti lidí, kterou sehrála sama; viděli jste všechny sedět u stolu a hádat se o tom, kdo má jíst zeleninu. (...)
Jak se směje medúza? (PragueOut.cz)
Velkou roli zde, stejně jako v dalších inscenacích spolku, hraje mezní životní okamžik. Snové ztvárnění mysli ženy na pokraji rozhodnutí spáchat sebevraždu děsí svou upřímností. Ukazuje lidskou faleš a pokrytectví, nastavuje zrcadlo stále aktuálním mezilidským problémům. Na hamletovskou otázku tu nenajdeme jasnou odpověď, ale v kontextu, v jakém je položena, nutí diváka k zamyšlení. Odhaluje skrytou sílu bojovat, nebo aspoň víru v ní. Alegorická, abstraktní one-woman show je sugestivní, emočně vyčerpávající podívaná, která zanechává rozsáhlý prostor pro vlastní otázky a interpretace. Proto dojem z absolvování představení zůstává hluboký ještě dlouhé dny poté.
Svět odsouzencův (rozhovor Miřenky Čechové v Taneční zóně)
Svět odsouzencův není žádná kašírka...
Svět odsouzencův (Regiz)
(...) Bylo-li by jejich představení distribuováno na DVD, nepochybně by médium neslo označení "od 18 let" (v některých státech od jednadvaceti). Brutální, sexistické, šokující, prodchnuté inteligentním humorem, s nadhledem a naprosto profesionálně provedené divadlo... Společenstvo Bezhlavých pro mně bylo objevem a nebudu popírat, že mě nadchlo.
Černý smích na bílé tváři (Taneční aktuality)
Výstupem ze zrcadla a vstupem do neznámé imaginární krajiny celé představení začíná. Pokračuje neustálou spekulací nad tím, kdo jsem. Královna, žena, milující žena, zraněná žena? Několikrát přecházíme ze středu příběhu až na jeho hranici a zpět. Bez zapojení fantazie bychom nemohli číst z jejích pohybových a výrazových prostředků. V okamžiku, kdy máte pocit, že jste navázali nitku do myšlení herečky, všechno se jakoby zbortí a začínáme od nuly. Je až neuvěřitelné, jak dokáže Miřenka Čechová pohybem, tancem a hereckým jednáním manipulovat s divákem a nutit ho k další a další interpretaci, dokud není spokojen s vytvořením vlastního příběhu.
Exprese na jevišti - Jan Miko a Spitfire Company (recenze CT24)
(...) Vidět představení Svět odsouzencův v podání čtyř mladých tanečníků ze Spitfire Company patří k naprosto neuvěřitelným zážitkům, nečekaným na domácích jevištích. Je krásné sledovat práci Miřenky Čechové a jejích kolegů a rozkrývat přetvořené inspirační zdroje - japonské butó Sumako Koseki, filmy Petera Greenewaye, technickou dokonalost choreografií Nederlands Dans Theater nebo staré filmové grotesky. (...)
Nehrát, ale být (rozhovor s M. Čechovou - Metropolis)
(...) Nultý bod je stav, v němž si uvědomíte, že už nelze zpátky. Herec přestává hrát, odpoutává se od hereckých konvencí a začíná existovat. Doslova pociťuje svou rozpínající se existenci, která je napojena na existenci diváka. V takové chvíli se smazává distance mezi umělcem a divákem a tvoří se prostor společné události. (...)
Charlie Chaplin v kůži Josefa K. nebo naopak
Televizní reportáž na ČT24 z představení Chaplinův Proces
Chaplinův Proces (Mladá fronta dnes)
Existenciální groteska propojuje kafkovského Josefa K. s Chaplinem: nezvyklé spojení má však vnitřní logiku. Inscenace působivě využívá filmové dotáčky a vytváří tak snově tíživou kafkovskou atmosféru, fyzické kreace herců jsou brilantně vymyšleny i předvedeny.
Nálet v podání Spitfire Company (Matyáš Dlab)
(...) Skrze vězeňské mříže sledujeme příběh malíře Jarkovského, retrospektivní vyprávění plné vášně, tělesnosti, agrese a sexuality. (...)
Svět odsouzencův
Především pro charismatické výkony všech tří hereček: důsledně tělesné, cynicky niterné (Anketa Divadelních novin, Inscenace roku 2008 - MARIE ZDEŇKOVÁ)
Proces Charlieho Ch.
Experimentální soubor Spitfire Company, v jehož čele stojí nebezpečně talentovaná Miřenka Čechová, se ve své nové inscenaci rozhodl spojit dva zdánlivě neslučitelné kulturní fenomeny 20. století: postavu věčného tuláka Charlieho s Kafkovým Josefem K. Na první pohled bizarní kombinace, na jevišti pražského Paláce Akropolis strhující podívaná. (Kateřina Dolenská, MaPa 06)
Chaplinův kafkovský proces
Spojení Kafky a Chaplina se může zdát problematické, tvůrci se ale snaží dokázat, že má svoji logiku. Od počátku budují styčné plochy, na kterých se ukazuje, že jde o jednu a tu samou bytost. Spojnice lze nacházet zejména ve vztahu k absurditě – v případě Kafky v situacích, ve kterých je nucen jednat a existovat, u Chaplina v kódu, kterým ke světu promlouvá. Groteska, se kterou pracoval Chaplin, obsahuje četné prvky absurdity, naopak absurdita Kafkových děl v sobě zahrnuje i groteskno. Kafkovský profil tváře natočí inscenace v závěru k divákovi z druhé strany – a ukáže se profil Chaplinův. Inspirace Kafkou se odráží i v tom, že inscenace zapojuje diváky do dění i také v závěru. Poté, co je Chaplin popraven stejně jako Josef K., rozsvěcí se světlo v sále a dochází k novému losování. Tvůrci tím jasně říkají, že není úniku a týká se to každého z nás. Toho, kdo si nevybuduje vlastní stanovisko, nepřekoná strach a neodmítne se podřídit, čeká stejný osud jako Josefa K. Je třeba se ptát, ne jen pouze pasivně odpovídat na otázky a netečně čekat na ortel soudu a druhých. (Divadelní noviny - Barbora Šulcová)
Kronika Divadelních novin
Představením Svět odsouzencův v současnosti asi nejnadějnějšího mladého souboru u nás, skupiny Spitfire Company, skončila letošní přehlídka nezávislé tvorby Malá inventura. (Vladimír Hulec, Divadelní noviny)
Spitfire Company: Svět odsouzencův na Next Wave
Letošní ročník Next wave/Příští vlny se stal minulostí, a tak vám jako malé ohlédnutí připomenu jedno ze sobotních představení, které patřilo mezi ty nejlepší kousky celého divadelního maratonu. Mám na mysli vystoupení Svět odsouzencův v podání Spitfire Company, což je spolek vytvářející plastické divadlo. Tento neobvyklý pojem v sobě skrývá syntézu pohybového, činoherního i mimického divadla. (Marie Kolářová - NeKultura.cz)
Svět odsouzencův
Na mapě divadelní Prahy se objevuje nová hvězda, jež má šanci překlenout jednu sezonu – „plastické divadlo“ ( jak sami sebe nazývají) Spitfi re Company. (Vladimír Hulec - Diář, Divadelní noviny, SANQUIS)
Divadelní festival Nultý bod
Unicorn v kontextu tvorby souboru je výjimečný především tím, že základem není pohyb či tanec, ale slovo - text Jiřího Jarkowského inspirovaný tvorbou a dílem Samuela Becketta. Ten je soustředěně a s minimem vnějších prostředků interpretovaný hercem souboru, charismatickým až démonicky působícím Petrem Vaňkem. (Lenka Dombrovská - Divadelní noviny 17/2009)
Petr Vaněk
Petr Vaněk (1979) mě o svých hereckých kvalitách přesvědčil v existenciální detektivce pro jednoho herce, jak zní podtitul Unicornu (zatím poslední inscenace souboru Spitfire Company, v režii Petra Boháče). (...) Text, inspirovaný dílem Samuela Becketta, napsal Jiří Jarkowský přímo pro něj. Jsou v něm zachyceny úzkostné momenty, kterými prošel on, autor i režisér Petr Boháč. Při zkoušení Unicornu jsem vycházel sám ze sebe, ze svých pocitů. Byl jsem v té době v Kyjevě a viděl jsem tam zašlý dům, který neměl téměř žádná okna, jen v nejvrchnějším patře bylo malé okýnko, vyfotil jsem to a poslal Boháčovi - bylo jasné, že právě tady bydlí má postava. Petr však nepromyslel pouze to, kde jeho egoistický hrdina žije. Dokázal ho oživit. Stal se otrhaným individuem neurčitého věku, které dokázalo v divácích vzbudit lítost i odpor. (Lenka Dombrovská, Divadelní noviny 18/2009)
Samota dokonalé přítomnosti
Jarkovský psal hru speciálně pro Petra Vaňka a tato umělecká kooperace vskutku nemá chybu. Vaněk podává hluboce dojímavý výkon, na který se nedá snadno zapomenout. Stejně velký potlesk patří režisérovi Petru Boháčovi, který vytvořil velmi originální koncepci představení a v neposlední řadě i autorovi light designu Martinu Špetlíkovi, jehož práce se světlem se významně podílí na vyprávění příběhu.(Marta Harasimowicz - Nový prostor)
Svět odsouzencův – zakázané ovoce chutná
Představení Svět odsouzencův byste mohli přiřknout řadu zabarvených adjektiv: expresivní, kruté, provokativní, nezřízeně otevřené, chvílemi obscénní... A přesto jemné a schopné skrze individuální interpretaci citlivě pojmenovat ryze osobní a tím i rozličné pocity. (Tomáš Kůs - Český rozhlas)
Glosárium - Festival Evropských regiónů (Hadrián 2010)
Po týdnu trvání festivalu jsem i pod vlivemvelké únavy (především té divadelní) dokázala zírat s otevřenou pusou a jako v transu pozorovat neuvěřitelný herecký a pohybový výkon Miřenky Čechové v kombinaci s hudebním doprovodem violoncella.
Jsou Nedotknutelní Nepochopitelní
Hojně se používá videoprojekce, poněkud netradičně na podlahu, což umožňuje je prolnout s tancem. Do určité míry je to jen sled fascinujících obrazů, manýra, které může rozčilovat, která dokazuje převahu - intelektuální, estetickou i mocenskou - tvůrců nad diváky. Vzdáleně to připomíná některé filmy takového ražení, od Monteira, Rivetta nebo Botelha. Je to něco, co v Praze (v Čechách) normálně neuvidíte. Je to obtížně přístupná, ale krásná podívaná.
Z neznáma sem a odtud do nikam
V Nedotknutelných má kombinace tance, textu a projekce svá logická, samozřejmá propojení; je cítit vnitřní dramaturgii, byť samotný obsah je poměrně chudý. Promyšlené a detailně nazkoušené dílo souboru Spitfire Company patří k tomu lepšímu, co současný český tanec nabízí (Roman Vašek - Divadelní noviny)
Bezhlavý Trojhlavý vztah
Pochválit je možno všechno – animace (Michal Kubíček), hudbu (Jan Kučera), choreografii (Jiří Pokorný) i režii (Petr Boháč). Před čím je však nutné opět smeknout, je uchopení a ztvárnění Josefíny Miřenkou Čechovou. Díky ní jsme měli možnost vidět na jevišti hereckou a taneční studii člověka s poruchou mozkových funkcí. Nejrůznější pokusy, jak představit autismus v umělecké formě, se objevily samozřejmě i dříve, ale tentokrát východiskem jsou reálné vzorce chování lidí s autistickým postižením. I za to si performerka zaslouží velké uznání. (Lenka Dombrovská, i-divadlo.cz)
Tango Nedotknutelných
Skupina Spitfire Company patří beze sporu k nejzajímavějším a nejoriginálnějším tvůrcům fyzického divadla v České republice. Jako jeden z nemnoha současných souborů dokáže perfektně spojit naprostou profesionalitu realizace s avantgardním nádechem i intelektuálně propracovanou koncepcí obsahu a formy. (Marta Harasimowicz - Nový prostor / září 2010)
Nedotknutelní - inscenace Spitfire Company očima Jany Soprové
Performerka se k ní nechala inspirovat při workshopu, v němž pracovala s autisty, a její kreace Josefíny skvěle udržuje rovnováhu mezi dětskou naivitou a zranitelností a naprostou nesnesitelností, když do omrzení hekticky opakuje slova a úkony. Nedotknutelní patří k zážitkům, které si jistě nenechá ujít žádný z příznivců alternativní kultury. Nejen pro neobvykle uchopené téma, ale také pro naprostou profesionalitu a výjimečnou pohybovou kulturu protagnistů. (Jana Soprová – Český rozhlas)
Dotknutelnost nedotknutelných
Úchvatné taneční divadlo, které se zatajeným dechem sledujete od začátku až do konce. Ani na minutu se nepřistihnete, že by se vám mysl zatoulala někam jinam. Ani v tomto ohledu nezůstali „nedotknutelní“ nedotknutelnými. Zaryli se vám tak hluboko do vědomí, že se z tohoto zážitku budete dlouho vzpamatovávat. (Daniela Zilvarová - Taneční aktuality)
Spitfire Club - Conquer these infinite walls!
Všechny elementy, z nichž vznikají projekty této skupiny, se představily na zahájení přehlídky prací Spitfire Company v Paláci Akropolis, na jehož scéně zdomácněli. Bylo to setkání, troufám si říci, vzácné jak pro diváky, tak i pro performery. Už jen proto, že specielně kvůli této přehlídce se nakrátko vrátila do Prahy jedna z hvězd tohoto uskupení Miřenka Čechová ze stáže na American University Washington, kde učí (i učí se), vystupuje (měla tu tak velký úspěch s představením o Anne Frankové, že jí byla nabídnuta role v Králi Learovi ve zdejším pohybovém divadle), a z berlínské Die Etage (kde vedl pantomimický workshop) zase dorazil Radim Vizváry. (Jana Soprova - Scéna.cz)