Do dopravní nehody se může dostat každý z nás. I když se totiž řídíme veškerými dopravními předpisy, nikdy nemáme jistotu, že řidič druhého vozidla bude dělat to samé. Navíc nemusí jít jen o porušení těchto pravidel – stačí jen trocha nepozornosti, a neštěstí je na světě. Většina těchto nehod naštěstí nemá tragické následky. Vždy zde však je určitá majetková škoda. A je pravdou, že automobil není zrovna levnou záležitostí, zvláště pak nejnovější modely. Je tedy jasné, že ji chceme nahradit, alespoň finančně.

I to je koneckonců důvod, proč existuje povinné ručení. Z něj se v naprosté většině případů vyplácí odškodnění po dopravní nehodě. Ovšem ani zde to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ne vždy na něj totiž máme nárok. Tím hlavním požadavkem samozřejmě je, abychom nehodu nezpůsobili my. Pokud totiž budeme viníkem, pak se z našeho povinného ručení bude vyplácet odškodnění poškozenému. A to platí i v případě, že například narazíme někomu do plotu. Avšak i v případě, že nejsme přímo na vině, se posuzuje to, nakolik jsme rozumně mohli celé situaci předejít, případně zmírnit její následky. Podle toho se také počítá, kolik peněz vlastně nakonec dostaneme.

To je další často problematický bod. Jen málokdy se stane, že poškozený je s výší odškodnění spokojený. Zde je však nutné si uvědomit, jak se vlastně počítá. Například je zde fakt, že ceny zvláště použitých automobilů v důsledku amortizace značně klesají. To znamená, že i když jste váš vůz koupili před dvěma lety za určitou sumu, nyní má podstatně menší hodnotu. Také se řeší to, zda je možná oprava. Pokud ano, pak se vyplácí jen taková částka, kterou za ni zaplatíte v průměrném značkovém servisu. A to může být méně, než očekáváte. Je tedy pochopitelné, že toto vše vede k řadě sporů. V naprosté většině případů si však pojišťovny své rozhodnutí dovedou obhájit. A je nutné přiznat, že alespoň nějaké peníze jsou rozhodně lepší, než žádné.